Rady, Tipy a Triky na PC

Témata

Návšťěvnost

TOPlist

Osobní pomoc s PC

ICQ     385568425              -385-568-425

Telefon - 774 942 828 ONLINE

BIOS

Kdo, nebo co to vlastně je?

Termín BIOS (dále jen BIOS) je zkratkou anglického termínu Basic Input/Output System, což v překladu označuje "základní vstupně-výstupní jednotku" - je to tedy systém, který se stará o nejzákladnější funkce zajišťující kompatibilitu a bezproblémový chod počítače jako celku. Právě BIOS je ten malý trpaslík, jež po spuštění počítače hlásí, zda je připojeno vše co má být připojeno a jestli to funguje tak jak má. Ale o tom všem až za chvíli...

Na úvod bych měl ještě říci, že BIOS není obdařen žádnou speciální "inteligencí" a vzhledem k tomu, že v extrémních případech může dojít i ke zničení HW počítače (zejména při úpravách napětí nad určitou mez), vám musím ještě jednou připomenout, že veškeré úpravy provádíte na vlastní riziko a při výskytu případných problémů se nelze odvolávat na tento článek. Na druhou stranu je ale nutno také říci, že při opatrném jednání lze riziko téměř eliminovat.

V dnešní době existují pouze tři hlavní výrobci BIOSů - jsou to AMI (American Megatrends), Award a společnost Phoenix Technologies, jejíž produkty jsou známy především na poli mobilní výpočetní techniky. Award byl zase oblíben především u menších výrobců základních desek, potažmo i celých počítačových sestav, protože prodává své systémy jako "stavebnicové" OEM verze a umožňuje jim tak úpravu stávajícího kódu. V roce 1998 navíc došlo k velice zajímavé situaci, která trošku více rozvířila dosud stojaté vody trhu s počítači. Firma Award byla totiž pohlcena konkurenčním Phoenixem, jež nadále prodává své produkty pod hlavičkou Adward phoenix.

Navíc existuje mnoho dalších "druholigových" výrobců - za všechny jmenujme např. notebookový Insyde či General Software. Velcí výrobci počítačů (Compaq, Dell a další) si také BIOSy sami upravují a k tomu i některé položky nastavují "natvrdo", takže některé jejich produkty nemají tolik konfiguračních možností. Tolik výrobců ale není pouze ku prospěchu, problémem může být např. rozdílné ulo?ení stejné položky v jiné nabídce menu nebo dokonce její zcela odlišné jméno. Změny ale nejsou natolik drastické, aby se nedaly přežít. Stačí jen ovládat "umění hledat" a být trošku zasvěcen do tajů anglického jazyka.

Funkce BIOSU

Bios je vlastně základní ovladač který slouží k tomu aby základovka rozpoznala:
  • rozpoznala použitý hardware (typ procesoru, konfiguraci a množství paměti, obsazené sloty PCI a AGP, harddisky, CD ROMy...). Všimněte si, detekované hodnoty se vypíší do tabulky po zapnutí PC. Pokud včas stisknete klávesu Pause / Break (chce to postřeh) - můžete je v klidu studovat,
  • aby se provedly základní testy / případně nahlásily chyby (např. pípáním). Základní testy probíhají víceméně v okamžiku, kdy počítač "počítá" paměť. Těmto testům se říká POST od anglického Power-On Self Test (Samočinný Test po Zapnutí),
  • dle zjištěného hardware a hodnot zadaných uživatelem v Setupu se nastaví celá řadu parametrů pro chipset (čipovou logiku) základní desky - tyto parametry ovlivňují jak rychlost, tak spolehlivost a funkčnost systému,
  • aby se iniciovaly zařízení PnP - Plug and Play - například grafické, zvukové, síťové karty, modemy, řadiče SCSI apod. (přidělí se jim kanály IRQ, případně DMA, nastaví režimy šetření energie...),
  • aby počítač (už konečně!) nabootoval (tj. zavedl do paměti operační systém - například DOS, Linux, Windows, NT z diskety, harddisku nebo odjinud).

Kde je BIOS uložen?

Bios je uložen v paměti rom, která je na základní desce. Výrobci biosů chipy nevyrábí oni pouze nahrají bios.
Ted je nejpouživaněší chip v pouzdře PLCC


Co se děje po startu?


Následně je zaveden program POST (Power On Self Test), který provede základní test všech připojených komponent - zjistí zda jsou správně připojeny a jestli korektně fungují. Pokud by POST nalezl nějaké chyby, byl by náběh počítače buď zastaven nebo by byla identifikovaná chyba ignorována. Konkrétní chování se odvíjí jednak podle nastavení v BIOSu a také dle charakteru závady. Je jasné, že POST bude opravdu velice těžko ignorovat třeba nezasunutí paměti RAM do slotu...

POST vás ale vždy bude o závadě informovat a to způsobem základní desce vlastní. Především se tedy setkáte s chybovým hlášením vypsaným na obrazovce či uslyšíte varovný sled zvlážtních zvuků - pípání (beep kódy).

Tyto podivné zvuky vydává právě vaše základní deska a to především v případě, kdy není možné o nalezené chybě informovat uživatele jinak než tímto způsobem. Za všechny jmenujme třeba chyby v grafické kartě, procesoru či pamětech RAM. Pokud takto např. motherboard využívající služeb AMI BIOSu nebude chtít nastartovat a vy vždy uslyšíte během startu pouze 9 krátkých zapípnutí, tak vězte, že chyba je právě v kontrolním součtu paměti ROM.

Identifikace podle beep kódů je ale celkem složitá. Tedy ne, že by bylo složité spočítat, kolikrát počítač zapípal, ale především proto, že u jednoho BIOSu může jeden zvukový kód znamenat něco úplně jiného než u druhého a naopak.

Z těchto důvodů je také zbytečné, abych se zde třeba i pokoušel nějaké uvádět. Kdybyste však přeci jen potřebovali některou z takových sekvencí identifikovat, zalistujte prosím v manuálu, který naleznete v příslušenství k základní desce nebo navštivte stránky ComputerHope, na kterých naleznete vyčerpávající seznam různých kódů v seřazení podle jednotlivých výrobců BIOSů.

 

Něco se zvrtlo?


Vhodný nastavením BIOSu můžeme počítač urychlit nebo třeba i jinak přizpůsobit jeho správný chod vlastním představám. I tato mince má ale druhou stranu - nevhodným přizpůsobením některých klíčových položek lze provést ledacos. V těch lepších případech dojde "jenom" ke zhoršení stability a váš elektronický kamarád bude připomínat 30 let starou televizi, která také běží jenom když se ji chce. Někdy to může dospět i do stavu, kdy se PC nebude chtít ani zapnout. Jak ale tuhle prekérní situaci řešit a vyváznout z ní pokud možno se zdravou kůží?

V první nastíněné situaci stačí po zapnutí PC skočit do Setupu a nastavit základní, výrobcem přednastavenou, konfiguraci. K tomu slouží, jak jsem již psal v druhé kapitole článku, volba Load Fail-Safe Defaults.

Ani když počítač nebude chtít nastartovat není třeba ztrácet hlavu. I zde využijeme stejného principu a načteme základní konfiguraci. Již zde bylo řečeno, že se nastavení, které jsme provedli a kvůli kterému se stroj nechce spustit, ukládá do paměti CMOS. Musíme ji tedy vymazat. Pozorným čtenářům již jistě svítá, vzpomněli si totiž, že je čip CMOS napájen pomocí malé knoflíkové baterie, kterou stačí vyjmou z jejího pouzdra na základní desce. Existuje ale komfortnější řešení...

Na základní desce, většinou poblíž zmíněné baterie, naleznete propojku nejčastěji označenou jako Reset CMOS, CLRTC1, u starších desek třeba JP1, u jiných třeba nějak úplně jinak :) - nejste-li si jisti doporučuji menší konzultaci s manuálem. Až tuto propojku objevíte, tak vlastní resetování provedete už velice jednoduše. Přehodíte na malou chvíli jumper z polohy 0 (Normal) na 1 (Reset). Proces zapomínání je v tomto případě celkem rychlý, tudíž by mělo stačit několik málo vteřin.

Pokud ale zmíněnou propojku na motherboardu vůbec nenaleznete bude třeba vymazat CMOS vytažením oné záložní baterie. V tomto případě je ale nutné ji venku nechat trošičku déle, přičemž některé zdroje hovoří až o několika hodinách. Takový extrém byl ale aktuální především u velice starých modelů a dle mých vlastních zkušeností s dnešními deskami většinou postačí několik málo minut, v ideálním případě i méně než 60 vteřin. Nechce-li se vám čekat, můžete ještě pro jistotu vyzkratovat kontakty nějakým kovovým předmětem. Třeba šroubovákem.

U některých počítačů se dá CMOS resetovat dalším, velice jednoduchým postupem - stačí ihned po spuštění počítače stisknout a chvíli držet klávesu Insert. Jiné jsou zase pro tento účel vybaveny speciálním tlačítkem na základní desce.

Zapomenutí systémového hesla


Zapomněli jste heslo pro vstup do Setupu či dokonce pro celkové spuštění systému? žádný problém. Ve většině případů stačí resetovat BIOS (viz. výše) a vše bude zase v pořádku.

Některé desky (např. ASUS PTGV-DM v podání HP/Compaq) nabízejí další, komfortnější, způsob k vymazání otravného hesla. Na jejich PCB totiž naleznete speciální jumper CLPWD1, po jehož přepnutí do polohy 1-2, se jakákoliv nastavená ochrana heslem vypne. Takové heslo pak můžete také změnit či rovnou vymazat, stačí když nyní vstoupíte do Setupu a provedete požadované úpravy. Pokud tak neučiníte, bude heslo i nadále uloženo a ihned po přesunutí jumperu do původní polohy (2-3) heslo opět zapnete.

Chybová hlášení

V následující tabulce uvedu nejběžnější chybová hlášení, se kterými se v souvislosti s BIOSem můžete setkat. Pokud v souhrnu hledané spojení nenaleznete, zkuste o radu požádat ještě manuál vaší základní desky.

Setup BIOSU


Po proběhnutí testu post se objeví klasická hláška "press del to enter setup" nebo jí podobná, klávesa se může taky lišit.

V setupu se přepíná z pomocí kurzorovích šipek a klávesy enter někdy jsou potřeba i jiné klávesy (většinou čísla) ale to výjmečně.


V setupu se můžete setkat s těmito nabídkami:

tandard CMOS Setup (Standard CMOS Features, Main) - v této nabídce lze nastavovat ty nejzákladnější hodnoty - měnit čas a datum, rozhodovat o instalaci disketové mechaniky, nastavovat IDE a SATA zařízení nebo kontrolovat systémové informace.

Advanced BIOS Features (BIOS Features Setup, Boot) - toto menu slouží k nastavování pokročilejších parametrů základní desky. Rozhodnutí o pořadí bootování, o vypnutí či zapnutí vyrovnávacích cache pamětí nebo Hyper-Threadingu tak provedete právě tady.

Advanced Chipset Features (Chipset Features Setup, Advanced) - jedna z nabídek, ve které můžete ovlivnit nejdůležitější parametry základní desky. Pokud tedy budete někdy chtít nastavit časování pamětí (není-li koncentrováno ve speciálním menu, viz. dále), zapnout "kešování" BIOSu či paměti grafické karty nebo třeba změnit velikost sdílené paměti, pak zavítejte rovnou sem.

Power Management Setup (Power) - v tomto menu můžete ovlivňovat různá šetření energií. Nejdůležitější položky této obrazovky jsou bezesporu ACPI StandBy State (nastavení režimu ACPI) a WakeUp Event Setup (rozhodnutí o tzv. budících událostech).

Integrated Peripherials (Advanced) - nastavení způsobu práce s integrovanými zařízeními na základní desce. Toto je tedy to menu, ve kterém budete činit rozhodnutí o používání portů COM, LPT či USB, zapínat podporu RAID polí, infračerveného portu apod.

PNP/PCI Configuration (PCIPnP, Advanced, Miscellaneous Control) - nabídka používaná především k určení systémových zdrojů různým zařízením (typicky IRQ).

Frequency/Voltage Configuration - menu sloužící především ladičům výkonu. Lze v něm ovlivnit voltáž pamětí, sběrnic nebo procesoru, měnit jejich frekvence a mnoho dalšího.
Tato nabídka se může jmenovat různě. Téměř každý výrobce, s jehož základní deskou jsem se dosud setkal, ji měl jinak označenu.

PC Health Status (HW Monitor) - nabídka, ve které můžete jednoduše sledovat všechny důležité parametry jako je např. rychlost ventilátorů, napěťové hladiny jednotlivých napájecích větví nebo teploty na nejdůležitějších komponentách počítače. Také tady můžeme nastavit, jak se má systém zachovat po prvním otevření skříně počítače nebo třeba poštelovat inteligentní řízení otáček ventilátorů.

High Performance Defaults (Load Optimized Defaults, Top Performance) - nastavení agresivních hodnot všem komponentám základní desky.Nastavení tohoto továrního nastavení ale může být velmi ošemetné - některé motherboardy jej nemusejí ustát a mohou začít vykazovat nestabilitu, v jiných případech se PC nebude chtít třeba ani zapnout.

Load Setup Defaults (Load Fail-Safe Defaults) - jedna ze záchranných brzd, která je poskytována výrobcem základní desky. Po její aktivaci se nastaví základní a tedy i bezpečné hodnoty. Pokud něco někde pokazíte, tímto to můžete napravit.

Oba druhy Default hodnot bývají uloženy společně s vlastním programem BIOSu v ROM čipu na základní desce.

CMOS Reloaded - velmi užitečné menu, kterým disponují základní desky DFI. Díky této funkci, jež tolik připomíná herní taktiky některých vychytralých jedinců, si budete moci uložit různá schémata nastavení BIOSu a později jej opět načísti ze zálohy. A protože se jedná o celkem obsáhlou a důležitou obrazovku, budu se jí věnovat v příští kapitole, speciálně zaměřené na řešení nejrůznějších chyb.

Set Supervisor Password - určení hesla, které bude vyžadováno pro korektní práci v Setupu příp. pro samotné spuštění PC.

Set User Password - v dialogu, který se zobrazí po aktivaci této položky, zadáváte uživatelské heslo, které lze opět použít jak k ochraně proti neoprávněnému přístupu do menu Setupu, tak pro zapnutí počítače. Pokud ale zadáte dané heslo pro vstup do programu Setup, nebudete moci měnit žádná nastavení kromě opětovné změny tohoto hesla.

Oblast ochrany nastavíte v Advanced BIOS Features. U svislého Setupu se konfigurace přístupových hesel provádí v menu Security.

IDE HDD Auto Detection - některé, především starší, motherboardy neměly položky k nastavení pevných disků umístěny v Standard CMOS Setup, nýbrž v hlavní nabídce Setupu. Po aktivaci této položky tak dojde k vyhledání všech připojených pevných disků. Samozřejmostí přitom je jejich automatickém nakonfigurování.

Desky některých specifických výrobců mohou mít několik položek v hlavním menu navíc. Například motherboardy od Gigabytu s integrovanou podporou Dual BIOSu mají v Setupu ještě položku sloužící k definování jeho parametrů - Dual BIOS/Q-Flash. Za všechny jmenujme např. vlastnost Boot From:, ve které specifikujeme, z kterého čipu má být BIOS načten.

Naproti tomu desky Asusu disponují obrazovkou Tools, které v sobě zahrnuje další položky s jejichž pomocí se dá takováto základní deska donutit, aby fungovala např. jako budík (počítač se v určitý čas sám zapne a začne přehrávat hudbu z CD).

Nyní již zbývá pouze zmínit položky Save & Exit Setup a Exit Without Saving, které zcela určitě není třeba dlouze představovat. Obě volby slouží k ukončení práce s programem Setup a restartování systému. Po aktivaci první z nich navíc i uložíte "napáchané" změny.